Taliansko cestovanie << Cestovanie

Tagliamento 2012-11-05

Tak jsme jednu srpnovou sobotu opět, jako každý rok ,  vyrazili do řeky.  Tagliamento je řeka, která v severní Itálii, se svými mnoha přítoky, svádí vodu z Dolomit až do Středozemního moře.  Odjížděli jsme z Prahy a postupně se všichni účastníci připojovali, až na Dolním Dvořišti jsme byli komplet. Tedy 6 aut – dva Patroly, Defender, Rubicon, organizační Toyota LC100 a Kia Sorento, na jejíž úspěch v terénu, jsme byli všichni zvědaví. Celý den nám trval přesun do italského Tolmezza, kdy jsme kolem 8-mé hodiny večer dorazili do řeky. Zakempovali jsme na soutoku řeky Tagliamento a Pula. Řeka Pula v této časti údolí Tagliamenta je jediným napájecím přítokem. První den cesty, hned za první zatáčkou v měkčím písku nečekaně zapadl jeden z Patrolů. Ani jedno z předních kol se v záběru netočilo, po krátké prohlídce bylo jasno, nejde zavřít minimálně jedna z předních volnoběžek. No nic není problém, bude třeba, v případě průjezdu složitějším místem, trochu víc „zadout“ a pokračovali jsme dál. V průběhu dne jsme se houpali zvlněným korytem a brodili mnoho užších, ale i širších tekoucích ramen.  Při přejezdu jednoho z nich , nad jednou z peřejek,  se Jirka se Sorentem úplně netrefil na tvrdé dno a auto „zarubal“ , za pohledu ostatních přihlížejících účastníků ho Mirek briskně vytáhla o 2 metry výše po proudu to Jirka v pohodě přebrodil. Avšak najednou se rozjel brodit Bomba  s Defíkem a šup, „zastlal“ ho na úplně stejném místě, v domnění, že Defík nezná překážky, přitopil pod kotel a zakopal ho ještě hlouběji. Poté co jsme vyhrabali ve dně řeky tažné oko na autě, přišla ke slovu dynamická kurta a Defík byl s velkou slávou venku. Kolem poledního jsme si našli krásnou průzračnou lagunu na koupání a oběd. Ač byla voda jako led, tak si děti, kterých jelo celkem 5, koupání neodpustili. Po obědě  a kávě, jsme vyrazili k  soutoku s Felou. Tato řeka je největším přítokem Tagliamenta a v místě soutoku,  se říčka mění  v hlubokou řeku.  Fela také přináší velké množství  vápence,  není vidět na dno a vytvářejí se zde vodní kapsy. Zkoušeli jsme najít místo k brodu z pravé strany Tagliamenta na levou rovnou pod soutokem, abychom vynechali dva hlubší brody v měkkém podloží. Petr se rozjel s Patrolem, zdálo se mu, že to půjde a šup, jak z vyššího břehu sjel na úroveň vody, břeh se zatřásl jako sulc a zdálo se, že Patrol „je tam“, ale vzhledem k tomu, že ho má Petr obutý  na 35-tkách a že máme správně podhuštěno, vycouval jako pán na citovku ven. No nic, zjistili jsme, že tudy to nepůjde, vrátili jsme se kousek proti proudu a jedeme za sebou jeden, druhý, třetí brod. Ve čtvrtém brodu na výjezdu z hlubší vody zůstal Jirka se Sorentem, auto chcíplo a konečná, začalo to být zajímavé. Vytáhli jsme ho, otevřeli kapotu a sušíme. Najednou na tom samém místě, kde „zaparkoval“ Jirka, zaparkoval i Bomba s Defíkem, ale hlouběji a v proudu,  rychle auto, předjet před Bombu, není čas na naviják,  zapřáhnout na pružnou kurtu a ven. Kurta zapružila, rána  -  došlo k „demontáži“ pevnostního tažného oka na Defíku. Defík se začíná plnit vodou.  Museli jsme  tedy navijákem a přes kladku, auto bylo venku, ale v přihrádce pod sedačkou spolujezdce, kde je v Defendru počítač-mozek celého auta, je voda.

  Takže jsme tam stáli, krásné letní odpoledne, alpské hřebeny kolem, slunce hřeje,  děti se koupají, pobíhají kolem, dáváme vychlazené pivko a panáka, jsme však na ostrově uprostřed soutoku, všude kolem podmáčený kačírek,  Sorento nestartuje, u Defendera nejde ani otočit motorem, jeden z Patrolů jede jen „na zadek“ , takže konečně zábavaJ.

 S heslem „Nic není problém“ jsme se pustili do oprav. Po hodině sušení elektriky Sorento startuje, nicméně Defík stále nic, a protože měly nyní následovat 3 hluboké brody, rozhodli jsme se zakempovat. Našli jsme si malebné místo v závětří,  na břehu jednoho z říčních ramen, kam jsme na kurtách  dotáhli  nepojízdné vozy. Večer u ohně jsme prodiskutovali další postup. Ráno jdeme zkusit co auta, Sorento po kratičkém startování chytá, Defík taky a Alfateam  volá z přilehého města, že na volnoběžkách pracují.  Defík nakonec chcípnul, tak jsme ho ve městě nechali schnout. V poledne jsme se vrátili do koryta řeky, abychom  pokračovali dál.  První brod, pod plynem kolmo do hlubokého proudu, potom ostrá levá po proudu a plavmo na druhý břeh. Všichni bez ztráty kytičky na druhém břehu.  Po sto metrech za otočkou řeky nás čeká stometrový brod po „kose“  středem proudu řeky s hlubokým kolmým výjezdem vlevo.  Všichni si užíváme, jak nám to krásně brodí, přes kapotu voda, přidat a ubrat plyn, ruce ve vodě otevřeným okýnkem. Ihned po pár metrech následoval další brod na pravý břeh, který byl dost měkký, ale všichni na pohodu. Později odpoledne jsme si opět našli krásnou lagunku na koupání a tak jsme zakempovali. Večer u ohýnku jsme si měli skutečně o čem vyprávět . Čtvrtý den jsme dojeli  kousek nad Pinzano, je to nejužší místo řeky - soutěska široká cca 80m nad kterou se klene vysoký obloukový most s krásným výhledem na koryto řeky. Tam jsme po slunečném dni, s obědem opět u krásné koupací laguny, dorazili kolem 6 hod. odpoledne. Hledání vhodného místa pro kempování nám přineslo opět dramatické chvíle, neboť Sorento, které v jednom z posledních brodů zapadlo, přestalo opět startovat, a tak jelo za organizační Toyotou na kurtě, což v hustém křoví, které zde bylo,  nebyla zrovna hitparáda. Vzhledem k tomu, že Kia jela tzv. „na kačera“,  vynechali jsme jeden z hlubších brodů a vydali jsme se na místo kempu skrz husté křoví. V nejhustším místě ukázalo se, že tudy protéká jedno z malých ramínek řeky, kde byla bažina a podmáčené štěrkopískové kapsy ,  ve kterých nakonec našel „hrob“ Patrol Alfateamu.  Nutno podotknout, že ho řídil v ten moment Bomba, který měl u  Alfatýmu svůj azyl. Po dotazu na spolujezdce, jestli má auto nějakou „špéru“ ji zavřel ,  „zadul“ a zdálo se, že tam to auto skutečně necháme, neboť,  když se kola již po 30-té otočily, tak nebyla vidět ani jedna náprava.  Navijákem, a přes kladku, jsme nakonec auto vyprostili a našli těsně nad Pinzánským mostem, pěkné místo na kempování. Při příjezdu na toto místo si dal Bomba „repete“ a na kraji hlubokého proudu, kde to vypadalo i na bůček zapadl znovu, je to hold úplně jiný povrch, než jsme doma v Čechách zvyklí . Nakonec,   jako zkušený mazák,  se z toho sám a bez pomoci pomalu vysoukal!! Pátého dne ráno jsme pokračovali korytem k Pinzanskému mostu, v tomto nejužším místě celého toku jsme toto místo  vyhodnotili  jako letos neprůjezdné. Odpoledne kolem páté hodiny jsme našli levostranný výjezd z koryta, kudy jsme vyjeli až na silnici a vydali se do San Daniele del Friuli do vytoužené Proshuterie na italskou pochoutku – tradiční italské proshuto crudo. Ve čtvrtek nás čekal výlet do kopců.  Vyrazili jsme hned ráno  směr Meduno – vesnice na stejnojmenné řece, na které v sedmdesátých letech minulého století  vybudovali Italové přehrady. Tři přehrady, které jsme za ten jeden den stihli vidět bylo však maximum, protože nás při pozdním obědě u poslední  z nich zastihl prudký déšť.  Někteří vyrazili k domovu, aby se vyhnuly sobotním zácpám na dálnicích do Rakouska. My ostatní jsme dojeli v pátek až k navigacím po obou březích řeky. Ukončili jsme tím letošní výpravu na Tagliamento. Nakonec i Bomba rozhýbal svého Defíka, za což si zasloužil od nás všech naprostý obdiv. Všichni jsme tedy odjeli domů po vlastní ose, ve zdraví a bez jakýchkoliv škod. Těšíme se na další rok, doufejme, že se sejde stejně dobrá parta, jako letos J.

www.offroadplowing.cz

Kilař